Druhá výprava za čarověníky v roce 2013
Druhá výprava za čarověníky v roce 2013
Byl vcelku hezký slunečný den a jak říkali moji kamarádi, kteří se mnou jezdí za čarověníky, opět se podařilo zvolit vhodný den pro sběr některých nalezených krasavců.
Vyrazili jsme ráno v sedm směr Ústí nad Labem, kde jsme věděli o jednom vrcholáku v Průčelské rokli. Je to nádherný čarověník, který už je tam opravdu pěkně dlouho a stále i velmi vitální. Nepatří mezi oblíbené miniatury, roční nárůsty byly kolem 5 cm, ale pohled na něj byl opravdu impozantní. Pojmenován je po místě nálezu Picea abies „Průčelská rokle“.
Odtud jsme vyrazili zpět do Děčína, kde jsme věděli o čarověníku na Pinus strobus. Byl úplně nahoře a jelikož bychom lezením ztratili spoustu času, nakonec jsme ho nesebrali a nechali na další rok. Měli jsme již totiž sebraný další smrk, který jsme náhodně objevili cestou ke zmíněné borovici. Opět se jedná o velký čarověník, který je zajímavý tím, že vytváří na rostoucí větvi shluky větviček v pořadí za sebou. S takovou mutací jsem se ještě nesetkal. Dostal jméno Picea abies „Staroch DC“. U borovice samotné jsme objevili pár semenáčků, ze kterých jeden zbarvený lehce do žluta a v zakrslé keřové formě dával jasně najevo, že pochází ze semen šišek námi nalezeného čarověníku. Vzali jsme z něj rouby a pojmenovali ho Pinus strobus „Přípeř“, podle lokality, ve které roste.
Spokojeni s nálezy jsme pokračovali směrem na Varnsdorf. V Krásném poli u Chřibské jsme opět uskutečnili dvě zastávky. Hned u silnice jsme měli vyhlídnutý plochý čarověník na smrku. Nebyl ani moc vysoko, tak zhruba 5m. Za chvíli byl dole. Jméno opět připadlo na místo nálezu Picea abies „Krásné pole“. Zamrzel nás ale nález jiného čarověníku, který by patřil zřejmě mezi sběratelské klenoty. Byl o pár metrů dál, ale bohužel již zcela suchý. Bylo na něm vidět, že měl nárůsty tak do 2cm a mohl to být opravdu hezký kousek.
Popojeli jsme potom ještě dál k druhé zastávce v této lokalitě a to k čarověníku pojmenovanému Picea abies „Drzoun“. Drzoun proto, že rostl v zahradě domu, který slouží jako chata a majitele jsme vážně nemohli zastihnout. Řešili jsme dilema, zda tam drze vlézt děravým plotem a čekat odněkud broky do kalhot, nebo zda se sem vypravit někdy jindy. Zvítězila touha po dalším novém čarověníku a riskli jsme to. Vše dobře dopadlo, žádné broky nebyly a rouby jsou již spokojeně přitulené k podnožím.
Den utekl jako voda v potoce a další z výprav byla za námi. Pár dní na to jsem se vypravil do okolí na celkem tři výlety, které přinesly nové nálezy osmi čarověníků na smrku a dvou na modřínech. Ale to už je na jiný příběh, který však také stál za to...