Jarní výpravy za čarověníky

Výprava za čarověníky na jaře 2013

 

Lépe by mělo být výpravy než výprava. Absolvoval jsem tři výlety do lokality v okolí Chřibské a při každém z nich jsem narazil na nějaký nový čarověník. Ale vezmu to postupně.

 

Při první cestě jsem nechal auto pod kopcem a v mínus šesti si říkal, že se výstupem alespoň zahřeji. Na každém druhém kroku jsem zastavoval a pozoroval koruny stromů s vírou – co kdyby! Ale dlouho jsem nic nenašel. Jen bolest za krkem dávala jasně najevo, že hledám čarověníky a nejsem jen na procházce.

 

Pak jsem ale hned u lesní cesty narazil na modřín, na kterém rostl čarověník, který nelze přehlédnout. Přeroubovat ho, asi by z něj byl velký keř a tak uvidím, zda se pro něj někdy vypravím. Jméno jsem mu dal Larix decidua „Kamzičí vrch“.

 

To už jsem byl vlastně nahoře na kopci a chodil po rovině, tak jsem alespoň vydýchal ten výstup. Dorazil jsem až k plotu obory a na druhé straně pozoroval kamzíka, který o mě zatím nevěděl. Jak jsem na něj tak koukal, všiml jsem si o pár stromů dál ode mě krásného čarověníku na vršku jednoho ze smrků. Pojmenoval jsem ho „Šarom“. Je to jediný čarověník ze všech těchto výprav, který jsme s lezcem Standou ještě sundali. Ostatní přijdou na řadu až příští jaro.

 

Obešel jsem vrchem oboru a lesem přišel na mýtinu, kde na mě zíral další hezký kousek Picea abies „Smrčina“. Byl to ten den poslední nález, ale za dvě a půl hodiny najít tři čarověníky bylo pro mě velkým úspěchem.

 

Dva dny na to jsem opět vyrazil a zkusil prozkoumat les od prvních nálezů směrem až do Chřibské. Narazil jsem i na nějaké douglasky, ale na nich nic nebylo. Měl jsem opět ale štěstí na smrky. Asi po dvou kilometrech kousek od cesty čekal u kmene rostlý Picea abies „Třásek“. Také vcelku starý čarověník se spoustou proschlých větví.

 

Při zpáteční cestě krajem lesa pak štěstěna udeřila ještě jednou a na jednom z vysokých smrků jsem našel hezký talířek s malými přírůstky. Jméno dostal Picea abies „Trsík“. Ten den to bylo vše, ale opět vládla maximální spokojenost.

 

Třetí výlet jsem naplánoval přesně na opačnou stranu a udělal jsem dobře. Po deseti minutách hledání jsem měl již dva nové kousky a po další čtvrthodině třetí. Takovou úrodu jsem při hledání ještě nezažil. První dostal název po spoustě kořenů, lezoucích v okolích po povrchu Picea abies „Kořínek“, druhý po mlýnu v nedaleké obci Picea abies „Hillův mlýn“. Třetí pak Picea abies „Ponka“. Je to převislá forma a ten název mě napadl ani nevím jak.

 

Spokojený s nálezy jsem pak prochodil boty a už na nic nového nenarazil. Při zpáteční cestě se na mě ale štěstí ještě jednou usmálo a na jednom smrku jsem našel ještě jeden hezký malý kousek, který nálezy smrků zakončil. Pojmenován byl Picea abies „U Katru“.

 

Došel jsem spokojeně k autu a nevěřícně koukal na modřín rostoucí hned vedle auta, na kterém byl čarověník jako hrom (Larix decidua „Hromotluk“) a já ho ráno vůbec neviděl! Přesvědčilo mě to o tom, že i na místech prohledaných může zůstat spousta nenalezených čarověníků, které člověk přehlédne jen pro to, že jde jiným směrem, nebo kouká do špatného světla.

 

Ještě se do daných míst chystám na další průzkum a pokud bude hledání i nadále tak úspěšné, bude příští rok opravdu co roubovat...