Čarověníky roubované na jaře 2011
Po letošní zimě jsme se vypravili s přáteli na pár vytipovaných lokalit, ve kterých jsme věděli o výskytu čarověníků. Ty jsme objevili při svých cestách přírodou už někdy v létě a o některých jsme věděli dokonce už i dva či tři roky.
První cesta vedla do borových lesů v okolí Mnichova Hradiště. Měli jsme tam vyhlédnutý hezký čarověník na borovici lesní. Většina čarověníků z borovice Pinus sylvestris má ale tendenci tzv. vystřelovat, což je vracení se do původní podoby základního růstu a proto je málo vyhledávána k roubování. Tento náš čarověník byl ale krásného hustého růstu s drobnými jehlicemi a proto jsme ho chtěli zkusit přeroubovat a dát mu šanci.
K našemu velkému zklamání jsme ho však po příjezdu na místo našli zcela suchý, bez jediné živé jehlice. Zřejmě už loňský vítr a sníh odlomil větev, na které čarověník rostl a tak ho příroda předurčila k zániku. Když už jsme však byli na místě, rozhodli jsme se, že prozkoumáme okolí. Ukázalo se to posléze jako velmi dobrý nápad. Nejen že jsme objevili další čtyři pěkné čarověníky na borovicích, ale našli jsme také jeden na smrku.
Moje „veverka“ , což je kamarád horolezec, který za pomoci lan vyleze do korun stromů, měla tedy dost práce. Vybrali jsme jeden nález z borovic a již zmíněný smrk. Borovice dostala název Pinus sylvestris „Březnová“ a smrk jsme pojmenovali Picea abies „Bílá hlína“. Cestou zpátky jsme ještě sundali jednu borovici a tu pojmenovali Pinus sylvestris „Skalice“. Všechny tři čarověníky se ujmuly i když u smrku byla ztrátovost vcelku velká a u „Březnové“ nakonec zůstal růst jen jeden jediný roub.
Týden po této výpravě jsme ve trojici odjeli do lokalit v okolí Harrachova a Jizerských hor. Věděli jsme zde o čtyřech nálezech a tak jsme jeli dá se říct „na jisto“. První zastávka byla pro čarověník smrku nazvaný Picea abies „Tosanka“. Nebyl daleko od možnosti parkování a zhruba 6 metrů nad zemí, tak to bylo takové zahřívací kolo. Potěšilo nás, že byl čarověník tvořen ze dvou odlišných forem, kdy jedna měla jehlice ploše proti sobě a druhá pravidelně kolem dokola větvičky. Vzniklo tedy rozlišení na Tosanku 1 a Tosanku 2.
Další zastávka už byla v Jizerských horách a cesta vedoucí částečně ve sněhu měla cíl zhruba 8 km od auta. Když si každý spočítal, že nás čeká stejná cesta zpět , věděli jsme, že to bude pěkná dřina. Vyrazili jsme a první zastávka směřovala k čarověníku nazvanému Picea abies „Orle“. Je to vrcholový čarověník na nevysokém smrku, který už zřejmě v přírodě brzy zahyne. Před třemi roky byl krásně zelený, ale dnes už je proschlý asi ze 70%
Další v pořadí byl smrk Picea abies „Jasi“. Čarověník, který vyrostl na jedné z větví a byl zřejmě nejsnadnějším úlovkem, protože se vyskytoval asi 3 m nad zemí. Pak už nám zbývala jen poslední zastávka, ale na místě nejdále od auta a nejvýše na vylezení pro smrk Picea abies „Trojcestí“. Čarověník s krásným jehličím a ve velmi dobré kondici. No a potom už jen tou samou trasou zpátky k parkovišti a hurá domů…
Všechny tyto nálezy se po přeroubování ať už lépe, či hůře ujaly a je tedy fajn, že jsme neabsolvovali žádnou výpravu zbytečně. Když se k tomu ještě připočte roubování v Itálii námi nalezeného čarověníku Pinus mugo „Alto“ a nově nalezených čarověníků mého kamaráda, který se se mnou podělil o rouby smrků Picea abies „Prysk“ a Picea omorika „Vlčí jezero“, lze konstatovat, že jarní roubování přineslo desítku zcela nových kultivarů, které teď musí obstát v následujících letech a prokázat svou kvalitu.
Pokud máte i vy v přírodě nalezený nějaký vlastní čarověník a chtěli by jste pomoci s jeho roubováním, neváhejte nám dát zprávu a můžeme vše domluvit. Pokud se ujme, budete mít navždy rostlinu, která ponese vaše jméno, ale hlavně přinesete do světa nový přírůstek a to za to stojí. Jen čarověníky neodřezávejte sami!!! Je třeba je sbírat v období vhodném k roubování, jinak je odsoudíte rovnou k zániku. To už opravdu nechte raději na nás …