První čarověník

Když narazíte někde v přírodě na čarověník, je to takové malé setkání s novou bytostí. Začíná se psát příběh o narození rostliny, který má různý děj a může nás postavit před zajímavý zážitek. Vždyť jen různorodost výskytu těchto mutací je obrovská. Máme čarověníky, které vyrostou přímo před nosem a stačí natáhnout ruku. Jiné rostou na strmé skále a ještě k tomu v koruně vysokého stromu. Některé jsou uprostřed neproniknutelných houštin ,v kterých se dá jen těžko orientovat, nebo mezi močály, kam je lepší snad ani nevstupovat. Určitě každý  má tedy svůj příběh a historii o které už leckdy nikdo nemá ani potuchy. Je to příběh nálezce, sběrače i samotného pěstitele, který umí nález naroubovat. Kdyby byly tyto příběhy sepsány, byla by to pěkně silná kniha se zajímavým čtením.

            Rád vzpomínám na svůj první čarověník, který mi zkřížil cestu. Bylo to při horském výletě za letního dne. Slunce pražilo a fata morgána ve vidině oroseného půllitru byla velice silná. Chodili jsme jen po cestách, žádné lezení v neprobádané lokalitě. U cedule s nápisem chráněné krajinné oblasti se na smrku usmíval hustý shluk větví a já hned věděl, že je to výzva k pokusu o roubování. Popadl mě pocit radosti , ale od té doby mě také bolí pořád za krkem, protože koukám do korun stromů a hledám a hledám....

            Nedá se zapomenout ani na zmiji, kterou jsem málem přišlápl při ohledávání okolního porostu a na zpáteční cestu, kdy jsem z jiného úhlu pohledu uviděl něco pro mě do té doby nevídaného. Nádherný vrcholový čarověník asi na šestimetrovém smrku. Byly to vlastně dvě mouchy jednou ranou a od té doby jsem naprosto propadl hledání a objevování nových čarověníků a i když nemám moc času se výletům věnovat, každý rok alespoň několikrát vyrazím na obhlídku.

            Vzpomínám si také jak jsme pro oba čarověníky na jaře jeli a ve sněhu se brodili asi 7 kilometrů k nim a zase zpátky. Byla to vcelku zabíračka, ale povedlo se. Námaha za to stála a vše se dnes vejde do jednoho příběhu.

            Oba čarověníky , již přeroubované , rostou spokojeně na zahradě a jen ten vrcholák už je v přírodě téměř suchý, což je vlastně osud všech , které se nepřeroubují. Některé rostou po mnoho let, některé hynou po kratší době, ale žádný čarověník v přírodě není věčný. Pokud nemá to štěstí, že ho někdo objeví a přenese do kultury, je s ním bohužel dříve či později nadobro konec. Našel jsem už tři zcela suché čarověníky a to člověka opravdu zamrzí, že nepřišel dřív. Ale co naplat. Hlavně, že se většina dostane do zahrádek a já si netroufám odhadovat, kolik tisíc kultivarů se jich již dnes pěstuje.

            Je také pravda, že spousta kultivarů si je tolik podobná, že někdy ani profík okem už nepozná, který je který. Přesto se stále objevují zajímavé novinky a je jen na náhodě, kdy na nějakou kdo narazí. Přeji všem, ať jich je co nejvíce a ať se daří jejich další roubování.

Náš první nalezený čarověník dostal jméno Picea Abies Jasi. Jako první ho rouboval na přelomu roku 2009/2010 kamarád L.Musil. My se o úspěšné roubování pokusili až v roce 2011.

Druhý nalezený čarověník byl pojmenován Picea Abies Orle. Roubování probíhalo shodně jako u "Jasi". Na obrázcích je vidět, jak během pár let čarověník usychá. Dnes v přírodě už najdete pouze suchý zbytek kdysi krásného vrcholáku.

2009

2011

2012